Po dlouhé době jsem konečně našel několik málo chvil na napsání další várky zážitků z prázdninové dovolené. Přestože moje vzpomínky na detaily začíná ohlodávat zub času, doufám, že i tento článek bude přínosný, zábavný a případně i poučný. Opět vystoupáme do nadmořské výše nad 2 000 metrů, projdeme se "Krakonošovou zahrádkou" a cestou možná potkáme nějaké přítulné zvířátko. Pro připomenutí přechozích událostí můžete například směle použít fotogalerii. Tak hurá do čtení!

Ve čtvrtek nás opět probudil proužek slunečních paprsků prosvítající škvírou ve dveřích. Příšerná zima v chatě rychle vzpružila mé bolavé tělo a vyhnala ho na teplý čerstvý vzduch. Opravdu krásné ráno slibovalo nádherný den, i když na horách nikdy nevíte, co vás za pět minut překvapí. Tento den však muselo hezké počasí bezpodmínečně vydržet, plánovali jsme totiž výstup na Téryho chatu, místo, bez jehož zdolání nemůžete tvrdit, že jste navštívili Vysoké Tatry.

Jen pár metrů od naší chaty se kolem Studeného potoka klikatila žlutá stezka, po níž lze vystoupat až na tatranskou magistrálu. Cestou jsme narazili na mnoho romantických míst a hučících vodopádů, přičemž téměř nikde ani živáčka. Celou trasu má turista jen pro sebe až do chvíle, než se připojí k zelené a modré stezce. Až k Zamkovského chatě mi přišlo, že pochoduji po Václavském náměstí. Davy turistů ženoucí se z Skalnatého plesa neprojevují ochotu vyhnout se vám, staříci mlátí kolem sebe hůlkami i na zcela schůdném terénu, ohrožujíce tím nohy kolemjdoucích turistů, velké "organizované" skupiny lidí ploužící se šnečím tempem vzhůru blokují celou magistrálu od kraje ke kraji. Pro většinu chodců je naštěstí Zamkovského chata konečnou stanicí a do Malé studené doliny se už hrnul jen málokdo.

Před naším odchodem dál jsme využili možnosti nadhorsky drahého občerstvení, které ale považuji za pochopitelné, neboť se na toto místo musí vše nosit na zádech. Při přemýšlení nad těžkým životem nosičů jsme jakoby náhodou jednoho z nich zahlédl, jak si to rychlým tempem šine vzhůru k Téryho chatě. Zatmělo se mi před očima při pohledu na bagáž houpající se na jeho zádech. Velká propanbutanová bomba podpírala 50 litrovou bečku piva a několik balíku nealka. V tu chvíli si u mě nosiči automaticky získali obrovský respekt!

Při vstupu do Malé studené doliny se začalo okolí rázně měnit. Místo vzrostlých stromů nastoupila hustá kleť a záplava rozkvetlých horských rostlin, Tatry prožívaly jaro! Chvílemi jsem si díky kompozici rostlin kolem cesty připadal jako v parku či arboretu, příroda je opravdu mocná čarodějka. Hezky vydlážděný chodník umožňoval rychlý a především pohodlný výstup vzhůru. S nepříjemným ostrým povrchem tatranské magistrály nelze srovnávat. Příjemná cesta se klikatila až na začátek doliny pod skálu s Téryho chatou. Zde nás čekala nejtěžší část výstupu, klikatá serpentina k chate s převýšením na pohled větším, než celá předchozí cesta. Po zkušenostech s výstupem na Kriváň se nám podařilo převýšení zdolat docela hravě. Jednoduchost a pohodlnost cesty vzhůru potvrzovalo velké procento dětí, které ji zdolávalo. Oproti technicky náročnému výstupu na Kriváň Téryho chatu zvládne kdejaký malý capart, kterého rodiče dostatečně namotivují.

O Téryho chatě se říká, že je jednou z nejhezčích chat v celých Vysokých Tatrach. Je to tak! Přestože budova není nic jiného než hrubě opracovaný kámen, zvláštní tvar střechy a oken si pamatuji doteď. Uvnitř chaty se nachází malá občerstvovna pro znavené horaly. Docela nás překvapily vzhledem k nadmořské výšce příjemné ceny. Teplou česnekovou polévku doporučuji opravdu každému, v znatelně chladnějším prostředí oproti dolině se každé zahřátí žaludku vyplatí. K dispozici je i záchod zdarma a obligátní razítko dokazující výstup k chatě. Ozdobili jsme jím všechny pohledy, které jsme za týden pobytu nashromáždili. U malého plesa nedaleko chaty jsme pořídili bezpočet fotek okolí včetně zbytků sněhu na okolních štítech. Vyhecovat sebe i Žanetku k dalšímu výstupu přes Vyhlídku do Velké studené doliny ke Zbojnické chatě se mi nepovedlo, proto nás čekal sestup zpět do doliny.

Cestou si jistě každý všimne obrovských bloků kamenů, které se dle záznamů uvolnily z jednoho ze štítů někdy v 17. století. Nedovedu si představit ten rachot a sílu, která kus skály uvolnila. Sestup dolů se obtížností opět nedá srovnat s náročným Kriváněm. U paty vodopádu, padajícho od chaty do doliny, jsme narazili na skupinu turistů, jež si nadšeně fotila něco mezi skalami. Po dlouhém zaostření očí jsme uvidel malý hnědý bod s růžky - kamzík! Pokusy vyfotit jej naším kompaktem s obyčejnou optikou dopadly samozřejmě na tu vzdálenost katastrofálně. Ovšem konečně jsme, vedle sviště, zahlédli další zvíře typické pro tatranské prostředí. Chyběl opravdu už jen ten medvěd!

Tipy dne

• Výstup na Téryho chatu patří mezi méně náročné túry provozované v Tatrách, je vhodný pro každého
• Během výstupu neobdivujte probíhající nosiče moc nahlas a nesnažte se je zastavit kvůli focení, nemají to vůbec rádi. Zatímco vy si dáte jeden výstup za den, nosič jej musí zvládnout na otočku 3x!
• Dávejte si pozor na skupinky nemotorných pomalých důchodců. Sice to jsou taky lidé, ale jejich bezohledné zapichování hůlek do širokého okolí kolem sebe může ohrozit vaše nohy a tím celý výlet
• I na takto hodně exponovaných stezkách zdravte protijdoucí turisty. Občas se i pobavíte, jako my nad pozdravným zachrbláním neznámé babči, které podle hlasu šla v patách smrt (snad ne doslova)